Lenka Burgerová, foto: archív Lenky Burgerové
Lenka Burgerová, architektka a vysokoškolská pedagožka, se rozhodla politicky angažovat v Praze 7 když se tehdejší radnice chystala koupit bez architektonické soutěže předraženou budovu jako nové sídlo. Připojila se k občanské iniciativě PRAHA 7 SOBĚ, které nastavilo mantinely pro výběr nové budovy. Jejich součástí byla architektonická soutěž a finanční limit. Referendum soud nakonec určil na den prezidentských voleb a díky vysoké volební účasti bylo úspěšné. PRAHA 7 SOBĚ se rozhodla využít energie referenda a účastnit se místních voleb, ve kterých získali více než 43 procent hlasů a Lenka Burgerová se stala radní pro rozvoj.
Rozhovor vedla: Milota Sidorová
Editovala: Kristýna Stará
Jak jste přesvědčili voliče Prahy 7? Mnoho lidí zde nemá trvalý pobyt.
Praha 7 je specifická v tom, že se tu lidi navzájem dobře znají. Navíc se domnívám, že nám pomohla frustrace lidí z nevyužitého potenciálu městské části. Málokomu se podaří naštvat všechny lidi napříč společenskými vrstvami i zájmovými skupinami. K tomu ale došlo. Například nebyla dostatečná kapacita v mateřských školách a bývalé vedení tvrdilo, že se to nedá vyřešit. Jsme na konci prvního volebního období a kapacitu ve školkách máme dostačující. Přijímáme všechny tříleté děti, jejichž rodiče o to projeví zájem a třetinu dvouletých.
Jak bys popsala své nejdůležitější politické úspěchy?
Přišli jsme s „drobnými“ věcmi, které lidi opravdu trápily, třeba výrazné zlepšení úklidu, i s důležitými koncepčními projekty, jejichž dopad bude zřetelný až po několika letech. Malé změny ve výsledku tvoří to, čemu se říká příjemné prostředí pro život. Například, že máme kam dát dítě do školy a školky, že se staráme o veřejný prostor, že organizujeme nebo podporujeme akce pro lidi, kteří tu skutečně žijí. Máme racionální financování a vyhýbáme se korupčním skandálům, zastáváme se významných staveb, třeba architektonicky cenného Libeňského mostu, a pokud jsou naše, opravujeme je, jako třeba Vodárenskou věž na Letné.
„Revitalizace ulice Františka Křížka – Ulice pro Sedmičku“. První místo získal návrh architekta Josefa Hlavatého. Do architektonické soutěže bylo přihlášeno celkem 9 anonymizovaných návrhů. Odborná porota, které předsedala vídeňská architektka Gabu Heindl, návrhy hodnotila z pohledu čtyř hlavních kritérií: architektonicko-urbanistického řešení, kvality veřejného prostoru, výše stavebně-investičních a provozních nákladů a dopravně-technického řešení.
Na co jsi ze svého politického působení hrdá?
Součástí volebního programu byla mapa, v níž jsou popsané věci, které chceme na Praze 7 změnit, a do kdy a všechny body, které jsme mohli splnit, jsme zvládli. Praha 7 má celou řadu brownfieldů a ten největší, Bubny, má více než 90 hektarů a je blízko centra Prahy. V Holešovicích se již od 30. let 20. století počítalo, že dojde ke konverzi továrních objektů na obytné domy. Libeňský most byl postavený jako kapacitní, protože se předpokládalo, že se tato oblast bude výrazně měnit. Zdědili jsme místo s obrovským potenciálem rozvoje, s velkým rozvojovým územím, s velmi dlouhým, ale takřka nevyužitým a málo přístupným břehem Vltavy.
Zdědili jsme také celou řadu projektů z různých období, které byly pozastaveny ekonomickou krizí a postupně se probouzely k životu. Udělali jsme si seznam projektů, které mohou v městské části vzniknout, protože jsou v různém stadiu rozpracovanosti a iniciovali jsme zpracování územní studie na rozvojové území ve stavební uzávěře. Studie napoví, jak území otevřít, kde budou ulice, jak bude vypadat jeho struktura, jaká je jeho kapacita a jak bude fungovat doprava. To jsou klíčové otázky k řešení, aby Praha mohla s místem dobře pracovat. Územní studii má na starosti Odbor územního rozvoje Prahy.
Jeden z důvodů, proč se sem stahuje stále více lidí, je, že tu o něco dobrého usilujeme. Nedohadujeme se o hloupostech. Toto pozitivní nasměrování je pro mě důvodem, proč pracuju s velkou radostí.
Do všech nových bytových projektů se ve spolupráci s investory snažíme vložit prvky, které oživují veřejný prostor. Od investorů chceme, aby nám pomohli vytvořit dobré sousedství, vydláždili chodníky, vysadili stromy, přispěli k rozvoji občanské infrastruktury a otevřeli parter tam, kde je to alespoň trochu možné.
Snažíme se také oživovat břehy. Podporujeme projekty, které má magistrát připravené na jejich úpravu. Pokud jsou břehy soukromé, domlouváme se s jejich vlastníky, aby byly zpřístupněny. Například otevřením jednoduché štěrkové cesty se nám podařilo změnit veřejné vnímání břehu Vltavy za nádražím Holešovice.
Praha 7 sobě se rozhodla v následujících komunálních volbách kandidovat do celoměstského zastupitelstva ...
Prahu chceme spravovat jako Prahu 7, předvídatelně a transparentně. Víme, jak pracuje úřad, co město potřebuje a přestože některé problémy nemají snadné řešení, stále máme dost energie. Změny na Praze 7 jsou myslím viditelné i pro občany jiných městských částí. Momentálně se snažíme shromáždit 100 tisíc podpisů, abychom mohli kandidovat v komunálních volbách na Magistrát s Hankou Třeštíkovou a Janem Čižinským jako kandidátem na primátora.
Jak se ti se vstupem do politiky změnil život?
Musela jsem samozřejmě omezit výuku na vysoké škole. Jsem uvolněná pro výkon funkce, což znamená, že mým hlavním zaměstnáním je nyní politika. Pokud jde o můj denní režim, nebylo to až tak dramatické, protože jsem vždy hodně pracovala. Mám tři děti, které jsou už naštěstí trochu větší a můj muž se po dlouhých letech vrátil ze zahraničí, kde pracoval. To velmi pomohlo, protože mi to uvolnilo ruce v každodenní logistice. Rozhodně nejsem v situaci, kdy by mi politika ničila život.
Jak vnímáš rozdíl mezi architektkou a političkou?
Politickou praxí by možná měl projít každý architekt nebo urbanista. Často jsou ty nejmenší projekty mimořádně důležité pro lidi, kteří se na ně dívají z okna. Politik by měl být strážcem kontinuity a toho, že všechny projekty, které přicházejí, se smysluplně propojí v lépe fungujícím městě.
Co by si vzkázala lidem, kteří přemýšlejí nad vstupem do politiky?
Setkáte se s různými tlaky, například pokusy o zvýhodnění. Nejjednodušší je říkat za všech okolností totéž, poskytovat všem stejné informace. My si zakládáme na tom, že neděláme rozdíl mezi investory a všem poskytujeme stejně kvalitní informace. Pokud je politik architektem nebo urbanistou, musí pracovat nejen s perspektivou toho, co bude za rok nebo do konce volebního období, ale co bude za 5,10,50 let. Máme povinnost tuto perspektivu vnášet do debaty.
