‘‘Uvědomili jsme si naše selhání. Nezačali jsme totiž s oficiální autoritou. Proto jsme šli za hlavním architektem Minsku. Když nás přijal, vysvětlili jsme mu projekt a byl nadšený. Projekt přenesl na některého ze svých asistentů. Trvalo téměř čtyři měsíce, nežli jsme dostali oficiální povolení na to, abychom udělali dotazníkové šetření, zorganizovali participativní akce a investovali zdroje do nového dětského hřiště, které jsme sami zajistili.’’