Mnoho žen si feminismus spojuje s negativními jevy emancipace během komunismu a brání se mu jakoby šlo o diktující ideologii. Je potřeba hledat a popularizovat zdroje naší vlastní kultury, abychom na západní feministická paradigmata nebyli odkázáni – diskuze by se tím mohla posunout a otevřít. Feminismus rezonoval také během první republiky, existovaly politicky činné ženské spolky, Tomáš Garrigue Masaryk se považoval za feministu...
Je třeba nastolit vlídnou atmosféru. Pak všichni zapomeneme, že jsme na „školení“ a soustředíme se na obsah, což je velmi důležité. Skupinky účastníků jsou různorodé. Což znamená, že jsou tam různé profese, muži a ženy různého věku, profesního či osobního pozadí. Příklady táhnou. Vím, že jakmile promluví jedna žena, další ji následují
,,To, co říkám, říkám klidně, vědomě, naprosto jednoznačně. Ve spolupráci s architekty, když mě osloví, kvůli těm zeleným kuličkám, okamžitě signalizuji, že nebudu mluvit jenom o zeleni, ale o projektech, prostorovém řešení, o grafickém vyjádření. Nebo v architektonických soutěžích budu jako spoluautorka. Napřed jsem se střetla s tím, že na mě koukali. Pak to nebyl problém. Je potřeba si tu pozici vyjasnit, ne vykřičet, ale vyjasnit.''
